Desatero správného vojáka

Máme tu speciální příspěvek od kapitána Neriona! Desatero správného vojáka, které nasbíral v průběhu své služby Rastislavovi.

Vojáci!
Válka s cizáckým agresorem je na obzoru. Vlastenecká povinnost a čest nám velí táhnout do pole. Ano, čest! O tu jde především, neboť ať již padneme či zvítězíme, dějiny budou na naše činy nahlížet zejména okulárem cti. Následujte tedy následující desatero a získáte věčnou slávu a uznání.

1. Disciplína je na bitevním poli vším. Poslouchejte své důstojníky! Byli Prozřetelností vybráni, aby udrželi na bojišti řád a pořádek, jakož i aby se o vás postarali v časech nouze a zabránili bezpráví. Nekonejte nic bez rozkazu, ale rozkazy uposlechněte okamžitě bez otálení! Pamatujte též, že konáním odvážných skutků mohou i prostí vojáci časem získat důstojnický patent.
2. Respektujte důstojníky nepřítele. Jedná se o ušlechtilé muže dbalé cti a práva, často urozeného původu. Nestřílejte na ně, neohrožují-li vás přímo osobně svým přímým útokem!
3. Železná kázeň nahradí odvahu, je-li třeba. Postavte se nepříteli čelem a přijměte s hrdostí jakoukoli ránu. Kulkám se neuhýbá! Stejně tak se voják nechová natolik zbaběle, aby se kryl v blátě nebo za stromy, pokud k tomu ovšem nemá přímý rozkaz důstojníka!
4. Jednotlivec nemá ve válečném mlýnku šanci. Držte se pohromadě, bojujte ne za sebe, ale za jednotku a s jednotkou. Braňte své spolubojovníky, oni budou krýt vás. Jedině boj ve formaci je klíčem k válečnému úspěchu! Zatímco hromadná salva zlomí snadno odpor protivníka smrští olova, jednotlivé náhodné výstřely nejsou nic než plašením much.
5. Nepohrdejte vlastními životy, jež vám věnovaly vaše matky. Pokud utrpíte zranění, ustaňte v boji a snažte se vrátit zpět do zázemí, kde se o vás felčaři postarají! Prohrát bitvu neznamená prohrát válku. Pomáhejte svým vlastním raněným dostat se do bezpečí.
6. Vzdává-li se protivník, ušetřete jeho život! Milosrdenství je znakem ušlechtilého charakteru, navíc za zajatce je možno žádat výkupné.
7. Hrdost a uvědomění sounáležitosti s vlastním regimentem jsou vizitkou správného vojáka. Prapor regimentu, posvěcený samotným panovníkem, je mu vším. Jeho ztráta do rukou nepřítele je nepřípustná a znamená jen těžko odčinitelnou hanbu pro celý regiment. Prapor nesmí padnout k zemi! Pokud praporečník není schopen udržet prapor vztyčený, kdokoli jiný se musí toho ujmout bez ohledu na nebezpečí. Ukořistění cizího praporu je naopak čin hodný obdivu a následování.
8. Proviní-li se voják proti vojenskému řádu, přijme s kuráží spravedlivý trest! Za drzost či neuposlechnutí rozkazu bičování. Za krádež uličku hanby. Za plenění a násilnosti na civilistech oběšení. Za dezerci zastřelení.
9. Každý voják má jistou výstrojní povinnost. Kromě pušky, kterou fasuje, nemá-li vlastní, je povinen se dostavit patřičně ustrojen a vybaven následujícím: poboční zbraní příslušející jeho stavu, hadříkem na čištění pušky, pokrývkou hlavy, šátkem řádně uvázaným na krku a patrontaškou! Dále se doporučuje mít chlebník, čutoru a lžíci.
10. Za službu v armádě je dostatečnou odměnou vědomí, že vlastenecká povinnost byla splněna! Nicméně pokud to situace dovolí, bude navíc vyplácen pravidelný žold a vydávány potravinové příděly. Přilepšit si voják může válečnou kořistí na území nepřítele, ovšem jen se souhlasem velitele!